Obrázky

Samo jak hvězda
za denního světla,
samo jak luna v úplňku,
nad minulostí zavřela
se voda,
nechala smutnou vzpomínku.

Jen ruka do hladiny píše...
Očima šeptá těm hlubinám.
Proč rodina mě opustila?
Prázdný je obraz, zbyl jen rám.

Jen čáry černobílé
do jeho srdce vepsal čas.
Snad zamlží ty hořké chvíle,
nalezne barvy, vrátí jas.

Snad chytí někdo jeho dlaně
a přiloží je něžně k svým,
nenechá dopustit víc na ně,
v temnotách bude svítáním.
Snad někdo je semkne jak vlásky stuhy
svět bude mít opět barvy duhy.

Pak chytí i ono je do těch svých,
dvě bílé holubice,
láska jak slunce v oblacích
zahřeje jeho srdce.

Společně zaplní bílá místa,
barvami světla-od lásky
na plátnu svého života
vykreslí nejhezčí obrázky.