Mrazící sen...

Probudím se kdesi v noci,
od světla potřebuju pomoci.
V dálce stojí podivnost živá,
kukadla neznámého by mě sežrala.

Natáhnu botu prostě pryč,
ta věc mě chce víc a víc.
V ruce vynoří se bič,
Klopýtám se do vékého nic.

Smutek a žal mě doprovází,
už chápu kde se nacházím.
Chloupky mé zamrazí.
Ve svém svědomí, myslím.

Že by to byl trest,
za život všech let.
Útíkám svému osudu,
ale stále nevím kam pudu.

Smrt mě dohání
a mě život mrzí.
Neuměla jsem žít,
ale už musím jít.

Bodavá rána zbudí chmurný svět.
Můj život zase může kvést.
Já své nemotorné hlavě děkuju,
s hloupostmi už neprohraju!!