Letní bouřka

Blýsknula se naděje,
blýsknul se strach,
blýskl se život,
co promění se jednou v prach,

- ten člověk zklamáním věrný -
- prožil pod korunou košatého stromu -
- další den perný -
- obyčejný -

zamodralo se v dáli,
klikatý blesk prozářil nebe,
v jeho smutných očích,
nenašel by nikdo strach,

oddán beznaději,
napospas osudu,
posedával dál,
pod jistotou smrti,

uhodil blesk,
rozzářil okolí,
uhodil do stromu,
pod kterým člověk seděl,

jeho oči upřené k nebi zůstali,
jak kdyby říkali:
" Děkuji, že jste mě tu nechali "
znehybněl,

kůrový strom,
jenž obepínal jej v náručí,
vzplál ohněm,
- v ohnivé obruči -

i když odešel muž v pánu,
zanechalo to v našich srdcích ránu,
odešel navždy bez nás a bez tebe,
kam že to odešel? Myslíte, že do nebe?

kdo ví,
kudy našla si duše jeho cestu,
teď možná už dává z nebe
dobrou noc svému rodnému městu

městu, kde se narodil,
stromu ke kterému si chodil hrát,
stromu, pod nímž jeho život vzplál,
tak sbohem této nevoli,

" Děkuji za všechno, už mě to nebolí "

...