letím....a blázním...

oči v křišťálové studánky se mění,
z toho bláhového snění,
ruce roztáhnu jak pták,
letím vzhůru do oblak....

vyhýbám se mrakům černým,
bílé naopak jsou mi věrným,
společníkem na cestách,
tam kdesi na blatách...

proudy slz se již teď valí,
lidé se mi proto smáli,
tak znovu vzlétnu k oblakům,
dám průchod jen svým snům...

nikdo mi tam nevnucuje,
nikdo o mě nebojuje,
jen si lítám sem a tam,
sama sebe dobývám...

slzy vysušil mi vítr,
rty začaly se smát,
užívám si ten pocit,
kdy mohu si zase hrát...

a já vidím slunce,
jak třpytí se nahoře,
a jeleny a laně,
tam dole v oboře...

jak bestarostný je svět z nebe...