Rybář Mrtvého moře

Za zpěvu muezzinů
rybář, potisící,
do Mrtvého moře rozhazuje omšelé své sítě
a doufá,
že snad tentokrát
překoná prokletý svůj úděl marných činů,
stud z proher,
A získá (si) Tě;
neb je odhodlán bojovat ze všech sil,
a s chvějícím se dechem
prožít jedinou vteřinu skutečného štěstí,
vzrušení okamžiku,
cítivše horký puls stárnoucího člověka,
jedinečnosti v záplavě předchozích iluzí.
Však jaká je, zbytečnost žití!
muset dennodenně navracet se,
trýzněn být svým neúspěchem...