Samota

Holé stěny můj nářek slyší,
Z bolestných vzpomínek snad knihu píší.
Jen mlčí stále a neřeknou nic,
Já chtěla bych slyšet však o mnoho víc.

Víc než jen ptačí zpěv a trylek cvrčka
Slyšet, ach slyšet ta slova lidská!
Moci tu svou bolest někomu říct,
Tak proč jsem sama? Dejte mi klíč..

Klíč k lidskému srdci, co chce mne mít rádo,
Jak dávno vím, není to málo.
Tak proč ležím sama v pokoji tichém,
Když venku plní se ulice smíchem?

Sama? Navěky? Kdo vlastně jsem?
Zklamaný poutník, co bloudí dnem?
Nebo snad člověk, co lásku by chtěl,
I když ví, že je jen pouhým snem?

Čtyři stěny, samota, strach,
Temnota, která je zbabělý vrah!
Nářek zdím, které jen mlčí
A výkřik bolesti do tiché noci…