Každý den...

Když ráno vstávám,
svůj čaj si uvařím,
pohledem z okna,
svůj den pohladím.

Opírám se o parapety,
v ruce hrnek držím,
v hlavě další náměty,
snad je dnes splňím.

V hlavě stále se přehrává,
sen co se jentak nestává.

Pozoruji děti,
jak si venku hrají,
jak krásně se na svět smějí,
jak maminka volá je,že
musí být doma do pěti.

Sedím tu už pár hodin,
a nic mě nenapadá,
listy z okna hodím,
paprsek slunce...
zas na zem padá,
poslední cár odhodím.

Každé ráno se opakuje,
již několik let.
láska z kouta se směje,
kde je, chceme ji tu hned.

V hlavě myšlenka se přehrává,
každý den, od večera do rána.

Celé hodiny tu stojím,
slunce skoro zapadá,
zas na chvíli se odpojím,
má láska mě postrádá.

Ulehám do peřin,
s pocitem štěstí,
jsi vedle mě...
na domy vrhl stín,
lidě jdou z náměstí...

Slyším hlasy lidí,
jak se dobře baví...
Že se někdy stydí,
komu to vadí...

Přítulím se k tělu tvému,
děkuji,že jsi tady,
děkuji, životu mému,
že neobrací se zády.