Rodiče

Narodíš se,
kdo tvůj pláč slyší?
tvá máma,
její srdce ohluší,
ona je ta prvá.

Pak přichází on,
silná osoba,
táta...
slyšíš jeho ton,
je to tvá podoba.

V náručí tě drží,
úsměv ti na tváři kouzlí.
Ruce mámi ti na břišku leží,
cítíš lásku,kdy se k tobě tulí.

A tak plynou dny,
od tvého narození.
Zkoušíš další hry,
od prvního probuzení.

Kdo to řekl,
byls to ty?
Otec najednou změkl,
první slova,
tvé první věty.

První krůčky,
první pády...
tak i potůčky,
slzy jak hrady.

Roky plynou dál,
jsi starší a starší.
Tvůj otec tě učil,
a vždy říkal,
rodina, to nejkrásnější.

Přišla školka,škola,
a pak střední,
třeba i vysoká.
Máma se tě ptala,
na to co neví,
a ty sedíš u potoka.

Vzpomínáš,
na to své mládí.
S milovanou osobou,
večer usínáš,
když tě tak hladí.

Utekl jsi pryč,
založit rodinu.
Máš vždy klíč,
otevřít doma,
v jakoukoli hodinu.

A tak chodí koloběh,
naší přírody...

RODIČOVÉ:
Jsou tu pro nás,
my je milujeme,
ať jsou jací jsou.
My jsme tu pro Vás,
zase Vás pohladíme,
jako naše děti,
co nám jednou odrostou.