prapodivný obyvatel mého pokoje

jeho tělo zdobí černé a žluté pruhy
křížící se v horizontálním směru

ty tykadla s červenými bambulkami
z prachového peří

křídla velká jako listy ořešáku
s barvou zapadajícího slunce

hlava připomínající kedluben
však přesně padnoucí k jeho tělu

ty očí jako dvě napůl rozpuklé kuličky popkornu
ladící do tónu noční oblohy

nos leč nepatrný zdá se
přesto naprosto víme o jeho přítomnosti

nakonec- pružina
/díky níž neulétne?!/
vycházející z místa mezi křídly
na níž je zavěšen
za rám mého okna