Modrooké Hladiny Klavíru

Modrooký Přítel Vítr
Vnesl se s lehkostí do Zahrad
Mého Smutku...

Bezbřehá Jezera temných slz...
Tak pustá a slaná...
Jako moje Duše...

Ach, přišel jsi...
Z Daleka svých snů...
Obtěžkán starostmi těch všedních dnů,
které žijeme my,
každý z nás...

Slzy v očích máš...

Usedneš na Hráz

Díváš se do dálek
Do hlubin vod pod Tebou...

Tvé Touhy, Naděje, Lásky
Zas vyplavou...

Hluboko ukryty, ztraceny byly...

Nyní jejich ledy smutku tají...

Vytékají z Tvých očí...

Vyschlé Studánky Modrých Stínů
Zase závod dají...

Která ta Jezera naplní dříve?

Radši být „citlivka“
Než povahy křivé...

Sám to dobře znáš...

Vždyť víš...

Jó, Život- to je někdy kříž
Ale vždycky může být hůř i líp...

Já vím...
Klavíru černé klapky
Melancholické přechody...
Zavírá se jeho víko...
Tak co, dáme závody?

“Mužské slzy tečou dovnitř”

Já Vím...

I Ty to Víš...