Let

stoupám...
pomalu nabírám výšku
a při tom myslím na tebe
vzlétám...
a i když strachy chvějíc se tak štěstím bez sebe
letím k tobě..
někam do nebe...

létám..
poprvé zažívám ''stav beztíže''
bez křídel, bez lidí
nevnímám žádné potíže
jen nechávám se vésti andělem

padám..
do hrstky naděje
do hromady přejících si polibků
do vět...kde naivně stojí to známé- nic se neděje
a ze všech těch našich prožitků
jen jeden se mnou v nebi je...

křídlem ti shrábnu smůlu z vlasů
stojíc si za svými city
teď nevnímám nic jen tebe
tebe...a tvou velkou vnitřní krásu
dlaněmi tě objímám...
letíc k tobě...
až někam za nebe