O hlouposti touhy

ztrácím
drobné střípky
naivity
z reality
jako chmýří
z mého
nahatého psa
se třesu
v přívalech
chladu
a tepla
tvého citu

....
ah
vlastně chtíče
sem tam
v občasné paralele
šťastných chvil
pomíjivých
jako láska
trvanlivá
jak ranní rosa

hah
tak vtipná
že se chce plakat
nad blbostí
jedné naivity
ztrácím
ji po kapkách
chytám
a nechci přijít
o to jediné
co dává
důvod doufat

hm...
tak vtipně
hloupá
až to bolí
a přestou doufám

v tebe
v nás
a v nepřekonatelnou blbost

když všem říkám
že se nevrátím domů
pro tu touhu
pro tu hloupou kapku naděje
že všechno bude jako dřív