Myšlenky

Přemýšlím jestli si čteš tak jako já v minulosti?!
Myšlenky se točí jen kolem tebe.
Slova která byla vyřknuta a přec je žádný neslyší.
Nelze tě přivolat a říct co člověku v hlavě bzučí jako hejno much.
Minulost tu byla, je a bude.

Dnes.

Zítra.

Včera.

Každý den jsem malá myšlenka která poletuje okolo a ptá se:
Nešlo něco udělati jinak?
Proč člověk uvědomivší si své chyby je udělá znovu.
Naráží hlavou proti zdi ale nenechá toho i přes krev stékající přes oči ke rtům.
K nachově rudým rtům které mají chuť vyřknouti nejtajnější myšlenky.
Niterní pocity držené uvnitř chtějí ven ale mozek je nepustí.
Toliko by chtělo malinkých myšlenek pryč z uzavřeného světa lidské mysli.
Kdyby ale byly vyřknuty mnoho věcí by se dalo pokazit, zničit.
Proto myšlenky zůsávají uzavřeny ve zlaté klícce lidského mozku a nestanou se slovy dokud člověk nechce.
Někdy ale nejsou vyřknuty ani přes chtíč je vypustit pryč.

Strach svazuje myšlenky neviditelnou nití.
Nití silnější než lano a zároveň tenkou jako řasa.
Proto nikdy žádný netuší co odehrává se v mozku smějící se dívky.
Směje se a v duši má temnotu.
Tajemné myšlenky které zůstávají uzamčeny jsou někdy temnější než nejčernější noc.