(P)o stopách

Stopy co na cestě nechám
jsou pro tebe spíše už klišé
potupně za tebou spěchám –
tvá cesta jde dále a výše,
až tam, kde kyslík mi schází.
Kde mít rád stalo se frází,
kde mít mě málo se cení,
kde pro nás zítra už není.

A tak ty dvě stopy moje
- o klišé víme už svoje –
otisky marné jak slzy,
když křivdy pozdě tě mrzí,
ty, co se se smutkem bratří -
dostaly to, co jim patří!
Neměly být z říše klišé!
Vzletněji, kámo, se píše!