Stromy v mým pokoji.

Brouzdám očima v novinovejch inzerátech,
nevím,
co hledám,
možná lásku na inzerát,
kterou nepotřebuju...
Lepší boty?

Zvony v hlavě,
polámaný podpatky na ulici,
opět nestíhám tramvaje,
figuríny ve výkladních skříních mají v noci party,
nejsem zvaná...
A na Petříně je po setmění nebezpečno.
Mám zase chuť na víno.

Nedorozumění němých rtů,
/zuby od rtěnky/
Co říkáš?
Málokdy ti rozumím.
Nechci se hádat.

Místo sestry mám krejčovskou pannu
a místo bratra dřevěnýho panáka na kreslení.
Nemůžem si povídat.
Jsou to vrby.
Stromy mýho pokoje.
A taky všechny slečny na skříni a stěnách.
Usínám a povídám si naivní pohádky.
Poslouchej taky jednou.

Chtěla bych ti bejt takovou slečnou,
která by byla tvoje všechno...
/... ideální?/
A i přese všecko mý snažení ti ráno vyprávím
noční můry...
A to... jak sem bezcenná.
Šeptem mi vyvracíš věci,
který říkám proti sobě...
Neposlouchám tě.

Němý rty,
šepot,
ticho.
Modlíš se v duchu,
děkujeme Bohu.
Jenže... on asi neexistuje.