Píseň rockového krále... 1

Již jako malý chtěl na pódiu stát,
a aby mu u nohou ležel svět
Začal zpívat, skládat a hrát,
a své touhy vkládat do vět.

Měl krásné dětství, stále se smál,
mezi dětmi byl oblíben.
A když pak život jeho šel dál,
a z dětství mu zbyl jen sen

obracel se s vírou na papír
a vpisoval do něj svůj žal.
Pak hodiny hrával na klavír
a pocit krásy jej hřál.

Skládal písně a psal příběhy,
víc než kdy dřív tomu se odevzdal.
Jeho slova byla plná něhy,
a mnoho lidí jimi rozplakal.

...

Těžce pak snášel nová prostředí,
i přesto oblíbencem se stal.
Ti kdo ho neznají, nevědí,
že každý kdo při něm byl se smál

Ničilo ho, když musel zas jít,
když zbyly mu jen vzpomínky.
Před očima vidí stále
slzy v očích maminky,

když řekl, že jde za svým snem
a nikdy víc se nevrátí.
Že nechce již být víc přítomen
jemu známé závrati.

To když vidí staré známé tváře,
jak životem šly bez něj dál.
Že nemají si nic co říct
a jak jsou jiní než je znal.

...

Další dny a noci proplakal,
sklíčen ztrátou nořil se do snů.
Když v novém světě byl, tak se polekal
nových lidí a nových dnů.

Častěji sny mu byli oporou,
vytvořil si hudbou vlastní svět,
Zpíval a hrál hodiny,
než ze snů vracel se zpět

do života, který se mu vzdálil,
a kterým plně pohrdal.
Jediné co mu dávalo sil,
bylo, když na cestu snění se dal…