čas nevrátíme

květina růží stojí na stole
a ty jen tak sedíš
hlavu ve dlaních
a tvář se ti kříví bolestí

hlavou se ti honí pocity
plno pocitů
a
vzpomínek
na něj

co je horší?
pocit že jste se pohádali?
/ještě před tím/
nebo že jste si to nevyříkali?

ty, která jsi vyvolala hádku
/vyčítáš?/
kvůli tomu že tě měl rád
že měl starost
/prkotina??/
...to jsi si v tu chvíli neuvědomovala

teď je však pozdě
na omluvy
na cokoli

tam kytice na stole brzy zvadne
jako tvoje láska
a s ní ty

zbydou jen vzpomínky
na to krásné
/co bylo/
na ty zážitky a krásné chvíle

nikdy se nepokocháš pohledem na něj
už ho nikdy nezpatříš

pokud si však budeš chtít připomenout
jeho
stačí jen zajít tam
kde jsou ostatní jako on
/teď už/
a kochat se

sednout si na zem
za působícího chladu
který vychází
z kamenného náhrobku před tebou
s jeho jménem...