Víla

Dolétal jsem, nemám křídla,
vzala si mojí duši,
odnesla si ta má víla
mé srdce - už nebuší.

Vyletěl jsem, spadl tvrdě,
pochroumal se celý,
lásku, tu už nenajdete,
i kdybyste chtěli.

Zvedal jsem se a ucítil
jemný dotek tváří,
v ranní rose stojí víla
a oči jí září.

Já však v lehké agonii,
vybaven svou pýchou,
vykradený uvnitř sebe,
zabil jsem ji dýkou.