Pouhý okamžik

Ručička hodin se zastavila na devítce,
v čase, kdy venkovní obloha začíná pomlau ztrácet svou zář.
Je den, jako každý jiný,
ale mé srdce klesá před oltář.
... jako vrah, či jako spasitel ...?

Teplý letní vítr se začíná pomalu ochlazovat,
svou silou si něžně pohrává s korunami těch nejvyšších stromů.
Slunce, zahřívající posledními paprsky, začíná pomalu ustupovat,
a mě v srdci tíží spousta zlomů.
... nebo je to snad klam ...?

Ten, jenž je vlastníkem těch modrých očí,
které při zavření víček kolem se točí.
Je to král, Bůh, či snad jen někdo ze snu?
Kdepak, jen po něm občas tesknu.
... kdo ví z jakých důvodů ...

Vzhlížím do dálky s lehkým úsměvem na tváři,
to se právě na nebi první hvězda rozzáří.
Ulehám do trávy a koukám na nebe,
sem by se hodilo "myslím na Tebe".
... ale neni to tak ...

V mém srdci už dávno není Ten, jemuž dříve patřilo.
Už tu není Ten, kterému do dlaní se svěřilo.
I tohle přišlo z nenadání, časy se mění.
nadále nechám Tě ve Tvém snění..
.. nebo bdění?... na tom už nezáleží...

Není to touha po něm, ani láska.
Není to ani na čele první vráska.
... je to jen pouhý okamžik ...
... kdy jeho pronikavě modré oči hledí kamsi,
kde se střetnou s mými ..