Tenkrát v šedesátémosmém

Sluníčko zlatilo v poli klasy
bývávaly to kdysi časy,
mejdlíčka k tomu jedlé svíčky,
na kypách rozpustilé hříčky,
věčně opilí horníci,
a čas tak rychle běžící,
pendrek a násadková pera,
bylo to dneska nebo včera ?

A na tanky si vzpomenu,
když brouzdám k ránu v ječmenu,
ty černé laufy v zlatavém obilí
sověčtí bratříčci mocí tak opilí,
za projev přátelství rány bičem,
papaláš omámený chtíčem,
vodka tam tekla po betonu,
důstojníci se smáli tomu,
jak klukům sotva odrostlým
na zádech z krve rostl stín . . .

Zděšení v našich kukadlech
a stopy krve na stromech
Jánská se to tam jmenovalo
Rusů tam bylo víc než málo,
klučíci sotva ze školy
ještě měli psát úkoly,
přes plot jsme nosili jim chleba
ten pocit strachu se snad vstřebá.

Byly jsme trochu větší děcka,
v partě se všechno lépe přečká,
byly to zvláštní prázdniny,
bílé tam kvetly lekníny,
tam v tůni v lese v kapradiní,
byli jsme tenkrát všichni jiní,
z násilí mívali jsme strach
oblázky bílé na cestách,
byla to vážně divná éra,
bylo to dneska nebo včera ?