Kout

V koutě po tmě sedí,
vzpomíná na život, co míval,
hodiny jen tak do stropu hledí,
pamatuje, jak ještě ten sen v hlavě míval…

Sen, co rozplynul se ve vteřině,
jak když jehla v senu se ztratí,
sen, co snít napořád už chtěl,
osud nakonec stejně mu zase zhatí…

Iluze o životě, dávno už si nedělá,
za ty roky zjistil, že pozbývá to smysl,
zjistil, že cokoli ať stejně kdy udělá,
pro osud bude jen další to nesmysl…