Sopečný květ

Sopečný květ

Zažil´s tu chvíli?
Kdy vybuchneš, že svět se mýlí.
To sopka z poupat vykvete,
ten rudý žár,co dusil´s tam,
kde znáš to nejlíp sám!

Zažil´s tu chvíli?
Kdy marně klidníš tektoniku,
co z cizích vlivů do puntíku,
vrací se jak ozvěna,
snad k ničení tě zrozena.

Zažil´s tu chvíli?
Odpovědí,cílem hnán,
bez Slunce vzejde růží lán,
už roste,dýchá z plných plic,
proč najednou chce víc?

Zažil´s tu chvíli?
Kdy touha ta je její kat,
což květinář přišel snad?
a podrazil jí kolena,
za kytici zvolena,
umučena stuhou svou,
brání se trny před tebou.

Zažil´s tu chvíli?
Už konečně ten tvůj svět sdílí,
nejde vrátit na chvíli,
když poddala se, bez síly.
Zapomniv jak sopka – svá,
Se rozletěla ke hvězdám.