Úplněk

Sedí v rohu úplně sám,
hledí z konce svojí duše
a sleduje noc přicházející oknem.

Dnes v noci se všechno zboří,
úplněk je zase zde.
V nemoci a ve zdraví,
je porozumět tak náročné.
A tohle nemá žádné jméno,
jen to jedno,
které zní pokaždé jinak.

/a aby ho zjistil, zblázní se/

Tak utíká pryč z toho všeho,
bude prý v bezpečí všude jinde,
myslí si
a přitom je loven sám sebou
a opět cítí,
že úplněk se zase objeví.

Najít místo,
kde přespí,
ale dá se vůbec ještě někde schovat?
Někdo je ve dveřích
a porozumět je přece příliš náročné.
Může to být křivda?
Když láska nikdy neskončí?

/teď se zblázní/

Neměla zamykat otevřené dveře,

/uteč pryč/

úplněk se objevil
a on již víc nebude člověkem,
a ona tuší nějakou změnu,

/uteč pryč/

ale nemůže vědět,
co se stane venku

… úplněk…

Plave na opačné straně zátoky,
noc je světle černá,
skoro šedá,
a tak klidná.
Nemůže čekat,
proto dnes v noci skončí nekonečno.

V ranní mlze už se nemá sílu bít dál,
tisíce měsíců nebo víc,
bude křičet.
Zaklepání na dveře
a výkřik za chvíli utichne,
jen znovu nepořádek na podlaze.

Úplněk se objeví zase příště,
nevíme,
co bude zítra…

/uteč pryč/

... ale já budu čekat na...