S nádechem

V jazzové písni s nádechem popu,
ztrácím se, však jen na tvůj popud.
Fis nekompromisně střídá a-mol
a já zas ze všeho jsem na mol.
Zas dohlídnu na dno,
od nohou je chladno
Na dno sklenice, na dno flašky,
vše je vyčpělé, horší než splašky.
"Vzala sis dnes prášky?"
"myslíš ty na hlavu?
ne, jsou to sračky!"

V jazzové písni s nádechem punku
hledám se, piju oblíbenou známku.
Cé nekompromisně střídá Géčko
dopiju poslední kapku, prostě všecko.
Už jsem zase na dně,
vypadalo to snadně.
na dně samotnýho nebe,
kde bych byla nebýt tebe?
na ministersvu,milý
myslíš světa?
ne, tam jsou lstiví.

V jazzové písni s nádechem techna,
mizí ze mě inspirace všechna.
Éčko nekompromisně střídá Éčko,
že by byl to můj osud? Těžko.
Nyní je dno můj strop,
kopu si sama hrob.
Dobře mi tak já husa hloupá,
byla na city příliš skoupá,
tělo na provazu se mi houpá
v studeným průvanu
ale to už mi je jedno.