Genesis

Sněží...a svěží
sníh sní závity v hlavě
stěží už běží
- o co tu šlo právě?
lehkosti sprostí tě od prostoru závět
krásně ti zhasne trápení těch těl.

Hloupí kdo hloubí smutek těžkopádný
za dvě co zatne drápy do těla
radost hýřivosti vloček až sáhne
a vybělí hříchy krásně doběla.

Pak jako děti netknutí tkností
nezvátí na závěj všech složitostí (!)
bez ošahané duše hluše šepotem
budeme brečet a smát se pro krásu
jiskřivou, ukrytou jímavě v jasu
povátou záplavou chladivé vody
strnulou s úmluvou a beze škody
zima smyla záplavy zurčící proudy
co trápivě trhají srdce ti všanc.

Zůstala naděje vnad děje pouhý
odešli žebrat zas o dům dál...