Přemýšlení

Zastavit čas, okna v duši si otevřít dokořán,
zapomenout co bylo, co nikdy víc už se nevrátí,
být připraven jít dál, přijmout nové být odhodlán,
věřit v to nové, co bude, že víc už nic mi nezhatí…

Jako vítr cítit se, co prohýbá větve stromů,
vzkázat snům a osudu, že už víc mě neskolí,
mít někoho u sebe, mít s kým vracet se večer domů,
ráno se probudit, cítit, že srdce vedle něj už nebolí…

Bojovat za lepší zítřky, věřit touhám srdcem svým,
vyhýbat se trápení, život si znova naplno užívat,
vděčný být za tu chvíli, pro kterou lze napsat rým,
v dešti hledat krásu, přitom deštník nikdy u sebe nemívat…

Brodit se trny růží, které pravou krásu chrání,
stát se sluncem, když okolo je tma, být zítřkem, zatímco je ještě dnes,
strach je to, co nedovolí ti lásky dotknout se dlaní,
rozumíš tomu? Tak proč ještě tu sedíš, zvedni se a běž…