Víla ze snů

Na okvětním plátku růže tančíš
dívko z měsíčních paprsků utkaná,
vlasy se kolem tebe točí
jak křídla havraní větrem vlající,
usmíváš se a záříš, jsi hvězda na nebi,
něžná jak vánek, jak povodeň divoká,
v nádherných očích, snad černých, co já vím,
ně co ti jiskří, ne, to nerozluštím.
Nádherná, křehká a pevná jak skála,
ve svitu hvězd bledá, snad průsvitná,
kdopak jsi, dívko snová?
Pověz, proč o tobě se mi zdá noc co noc znova?

... už vím kdo jsi...
Má milovaná