Zasněná (Robinsonka)

Jsem holka s duší Robinsonky
nad hlavou mám hejna mraků
dostávám se do rozpaků
když zasněná se zapomenu
a v hlavě slyším dálek zvonky

Na ostrově pestrých ptáků
vzácných zvířat, krásných květin
bez dechu a s dojetím
sama chodím bosá po něm
ve vlasech květ vlčích máků

Jsem holka s duší mořeplavce
v plachtách slýchám větru ševel
jak lovkyně černých perel
potápím se do hlubin snů
do světa, kde není dravce

(epilog)
Já věčně zasněná až po kolena
v představách se procházím tam, kde není nesnází
kde se mé sny tajně schází já zůstávám věčně zasněná
jsem holka zasněná