Ráno nezačíná jenom krokem

Ruší mnohé chvíle slávy,
za to může touha,
když nepomůže ani hrnek kávy,
a vše je fraška pouhá.

Sotva vyjdeš ven,
první kapky deště,
rozplyne se ti tvůj sen,
počkáš u dveří ještě.

Než uděláš první krok
do dne trochu deštivého,
dostaví se první šok,
a chceš udělát něco střeštěného.

Právo dělat věci z vlastní hlavy,
ovšem s dávkou rozumu,
k tomu je ten život pravý,
třeba jen věnovat tomu špetku umu.

Ale když nad tím tak uvažuješ,
zjístíš tím tu hlavní věc,
že lidskou hloupost dokazuješ,
a lidský rozum je jen kec.

Člověk hloupě činí stále,
a ty moc dobře to víš,
že blbosti budeme dělat dále,
a tak o krok ustoupíš.

Tím se do dveří dostáváš,
sleduješ jak prší,
jen klidně si postáváš,
a myšlenky v hlavě se ti vrší.

Nakonec se zeptáš sebe,
na jakou stranu udělal si krok,
když tu najednou rozjasní se nebe,
a tak uděláš rovnou skok.

A tímhle skokem do dne vcházíš
a na život jím znovu sázíš.