Krev
Krev
Krev – chtít ji tam, kde nemá být?
Jako kámen z praku v okně...
však jen kdyby neživot šel zabít.
Snad proto nejlíp vidím po tmě.
A už není ve mně a vidět mohu
jak je neskutečná svou živostí.
Nemám ji, ale je stále má. Touhu.
Odplavila ji sebou, ale zbyly kosti.
Vyschlá bílá kůže živé mrtvoly,
váha sena a vzduchoprázdné stodoly,
kterou je tělo, jak starý smrk holý.
Anatomická myšlenka. Čas nemůže
už nikdy nikam. Jsme stroje. Dvě růže.
Všude kolem mne, červené kaluže.
Jako kámen z praku v okně...
však jen kdyby neživot šel zabít.
Snad proto nejlíp vidím po tmě.
A už není ve mně a vidět mohu
jak je neskutečná svou živostí.
Nemám ji, ale je stále má. Touhu.
Odplavila ji sebou, ale zbyly kosti.
Vyschlá bílá kůže živé mrtvoly,
váha sena a vzduchoprázdné stodoly,
kterou je tělo, jak starý smrk holý.
Anatomická myšlenka. Čas nemůže
už nikdy nikam. Jsme stroje. Dvě růže.
Všude kolem mne, červené kaluže.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
Nepochopila jsem tohle dílo. Co se zpracování týče, není to žádná sláva. Na formě by se dalo zapracovat a mohlo (ale také nemuselo by) z toho vzniknout hodně povedené dílo. Nevím, jak budou hodnotit další čtenáři, ale mě to prostě ničím nezaujalo. Díla jsou přeci psaná od toho, aby alespoň trošku udělaly jakýsi dojem na čtenáře. Výjma ty autoři, kterým na tom nesejde a píšou si jen tak, pro sebe. Ale já věřím tomu, že spousta z autorů, jak tady na literu, tak na jiných literárních serverech, mají na to, být dobří. Být hodně dobří. Chce to jen snahu, snahu, snahu...
28.07.2008 01:11:00 | 0-0