NAPOSLED

Občas mám chuť něco říct skrze pár drnčivých tónů
Když mi múza kápne do noty, ruka má začne psát
Několik slov a akordů, potřebné pro vznik chansonu
Abych pak mohl své myšlenky Vám zahrát, že:

Na světě zoufalství a zloba jsou na každém kroku
A lež někdy má chuť sladkou, jak se zdá
A pravda může pro nás být mrazivým trnem v oku
Tu skutečnost a rozdíl často nelze rozpoznat

Jaký den bude tím „naposled“, co slunce bude svítit
kdy řeky přestanou téct a vítr vát
Na čem tolik záleží nikdo pak nepoví ti
a děti si už nebudou nikdy hrát

(epilog)
Snad každý tenhle svět má rád
I když divná doba je, jak se zdá
Mládí stáří nemusí se bát
Ale jestli se ho dočká
to je ve hvězdách...