Pouto lásky.

Tvá vůně již zachytávám se prázdná zdá být,
má mysl jež mě k tobě poutá mě nutí stále snít.
Sny, a obrazy truchlivé,touhy jež jsou nezvratné,
fotky či filmy rodinné,jako důkaz minulosti tvé.

Touha se zdá bít silnější než tlukot tvého srdce,
už nikdy nespatřím tvé modré oči,a tvé něžné ruce.
Ruce vráskami pokryté,jež lásky otisk nesly,
víčka znavené nemocí náhle tiše klesly.

Ticho a samota, průvodce do neznáma,
bílé stěny tancovaly v křeči,zůstala si sama.
Sama na cestě ze které návratu není,
Osud zamíchal karty a smrt všechno změní.

Čtvero ročních období už dávno pominulo,
A já stále čekám snad na zázrak.
Vnouče hezké se nám narodilo,
A v mé mysli bloudí černý pták.

Ač žiji,dýchám vzduch prosycen tvou vůní,
lásko já jsem nemocen stále po tobě stůni.
Nemoc kde diagnosa srdeční se zdá,
Mé srdce,svědomí i žal se neustále ptá.

Na otázky mi nikdo odpověď jistě nedá,
na zdech,i tvých obrázků prach samoty sedá.
Často když mé představy v mysli tápou,
stesk a pár slz se do očí ihned sápou.

Není nic co by tě nahradit mělo,
Mé srdce pláče a chvěje se mi tělo.
Zapomenout nelze,jak žít bez tebe mám,
ptal jsem se i boha,ale nechal mě v tom sám.

Pouto lásky které k tobě mám,za to se nestydím,
kytičku ti zítra na hrob dám,a svíčku zapálím.
Postojím a tiše se pomodlím za tvou duši a tvůj klid,
Za spánek věčný,tvou lásku, něhu a tvůj cit.