Hrob

Hrob

Temná díra v ní skrčený sedíš ty,
kolem špína,
pavouci, prach,
lezeš po kolenou,
bahno o sebe otíráš,
přes zuby cedíš krev,
namočen v zemině jako šváb,
couváš,
dostáváš strach.

Kamenná chodba,
mrtvoly lezou po stěnách,
obrazy lidí,
kteří věstí jen hrůzu, strach.

Ruce se ti mění,
mechem obrůstají,
rveš si vlasy
a nebo ti samy padají?
Hrozivé drápy hyzdí tvé ruce,
škubeš si maso
– pokryto srstí,
křičíš bolestí,
sténáš do temnoty.

Skrytá kletba posedla tvé srdce,
kráčíš jako smyslů zbaven,
myslíš jen na útěk z tohoto hradu,
však cesta není,
- zemřeš mladý
- zemřeš tady.

Proklet,
v černé jámě sám,
před světem touhy
- navždy zakopán.