Slza v póru kůry

Loupu svou starou kůru,
v jizvách tlí vzpomínky,
vyháním svou známou můru
a zavírám ji do sklínky

Mává křídly, pel se práší,
ve skle třpytí se den,
v srdci pocity stále straší,
na víčka sedá tichý sen

Na kmenu kamarád lišejník
čekáním v kříž zezelenal,
láska i bolest matný mžik,
jeden druhého věčnost hledal

A podzimní listy pláčou
do jarní trávy

Utři mi slzy a nalej
lok sladké kávy