Rezonance duší

Jako had,
v červencovém slunci
v kolébce ze slámy
se souzvukem vzdálených
výkřiků
...(z města)...,
co bojí se
stínu,
bojí se zimy
(já zase samoty)
a k zemi se snáší uhelný prach.

Jako stařec,
nad chladným ránem
v houpacím křesle
-mléčné dráze na dosah-
--a černým dírám taky--
(zdaleka)
Co, strach má
ze smrtky,
jenž balet miluje
a za jeho dveřmi
si piruety zkouší
-bezchybně!
A na těle
hřejí ho
jaterní skvrny.

Strach z mého nitra
-křížové výplety-
a cítím
drobnou rezonanci
našich duší...
Chci být
zas "v pohodě",
tobě věřit,
a nemít pocity
kastráta,
co pokouší se...

.........o děti.