Bolest

Chvilku malou po setmění
v koutku světlo bliká,
čekáme s ochotou na probuzení,
to se však již nechystá.

Poklidně k spánku uloženi
necháme tmou se pohltit,
myšlenky dnešní již zamlženy,
zůstává jen na čas se odcizit.

Chvíle malá před setměním
svůj okamžik si užívá
a snad jen uvadlý tulipán
doufá, že vše zahalí tma.

Král starý si neví rady,
snad zase není nahý,
když podívá se, uzří
a pozná ten pravdy mžik.

Chvíle malá před setměním
pomalu už končí,
nikdo nedívá se, neuzří
a flétna vzduchem letí.

Nota k notě vlaje dolů,
on přestává bolest vnímat
a slast všemohoucí plyne,
ona ji začne přijímat.