Pan nasranej

Je takhle jednou v létě,
pan nasranej na výletě.
Najednou někdo zaklepe na dveře,
a on prudce otevře.

Začne na chodbu tohle řvát:
nech toho nebo ti něco udělám.
Ona se tomu začne smát,
říkám že srandu si nedělám.

Ptá se co jí provedu,
ať se radši neptá.
Až se po ní rozběhnu,
bude z toho mrtvá.

Ale to se nestane,
nechám ji odejít.
Doufám že přestane,
do pokoje už chci jít.

Je takhle jednou v létě,
pan nasranej na výletě.
Najednou někdo zaklepe na dveře,
a on prudce otevře.

Kdo mě zas otravuje,
to jsi zase ty?
Moje vyhrožování tě nevaruje,
ale mělo by.

Je takhle jednou v létě,
pan nasranej na výletě.
Už nikdo neklepe na dveře,
takže prudce neotevře.

Uplynuly tři dny,
icq má hromady.
Musí najít jediné,
icq té podivné.

Podivné co byla v létě,
v březové na výletě.
Ta podivná se mu tuze líbí,
škoda že od ní daleko bydlí.

Při čtení dohoto se diví,
proč to píšu vůbec neví.
Poněvadž pan nasranej nemá žádný starosti,
a proto píše tyhle blbosti.
Tyhle blbosti se jí nejspíš líbí,
nebo se pan nasranej velmi mílí.

Je takhle pan nasranej u počítače,
pomalu spouští icq sráče.
Ona tam jednou zase je,
právě mi píše mínění svoje.
Že už nemám být nasranej,
a mám na ní být hodnej.
Ať neříkám že ji něco provedu,
když to stejně nesvedu.

Tak sem ji řekl že zejtra odejdu,
že pan nsranej půjde do důchodu.
Že už na ní budu něžnej,
prostě budu člověk úplně běžnej.
Že kvůli ní udělám cokoli,
že přestanu se nalívat alkoholickými nápoji.

Poslala mi pusu ať se mi to povede,
že na tohle si mé srdce vždycky vzpomene.
Že až budu držet flašku,
vzpomenu si na její hlášku:
Děláš to sám pro sebe,
z alkoholem se nic nevede.

A sliby se mají plnit,
takže alkohol už nebudu lohnit.
Takže pan nasranej na dívku nikdy nezapomene,
která mu řekla že to dělá jen pro sebe.
Nebude ji provokovat
a něžně se k ní bude chovat.

Pan nasranej tuhle báseň končí,
z blonďatou dívkou se ale neloučí.
V srdci ji mam a bude mit vždycky,
díky ní se cití trochu lidsky.