Srdce vejpůl

Poslední kapka krve
spadla do sněhu..
Kapka z mýho srdce,
které jsi rozerval vejpůl.

Teď už se brzo stmívá..
Vlastně už je tma.

Já umírám pro něhu
a místo klavíru poslouchám
vytí divokých vlků, pro které budu večeří..
Není to ironie?

pak už nebudu mít jen rozervané srdce,
budu roztrhaná celá..

Tak tu ležím v krvi, neschopná se hnout,
slyším jen tvé vzdalující se kroky.
Sleduju hvězdy jako kroniku svých příběhů,
mýho mizernýho života..

Pak z dálky slyším tvůj hlas:
,, Promiň, všechno mě mrzí..!"

-ale už je pozdě-