Proč?

Proč? Proč někdo objevil chlast?
Vždyť je to strašná past.
Agresivita, to je charakteristika správná,
alkohol je metla lidstva už dávná.

Máš problémy, tak co teda?
Chlast, to přece není žádná věda.
Sáhneš po flašce a začneš pít,
nemyslíš na to, co se pak bude dít.

Nemyslíš na ostatní, na to, jak se chováš,
ale před problémy se tímhle neschováš.
Naopak, naděláš si jich víc,
nebudou mít hlavu, patu, rub ani líc.

Zkrátka někomu ublížíš, řekneš pár hnusných vět,
které už pak bohužel, nejdou vzíti zpět.
A co ten člověk, jak se cítí?
To je ti jedno, slunce přece pořád svítí.

Proč si tím teda zatěžovat mysl, a ptát se, co jsem udělal?
Kolik dalších problémů jsem si tímhle nadělal?
Zdá se, že není úniku a po flašce zas sáhneš,
sebe i ostatní opět na dno stáhneš.

Všechno začne od znova, a zase je to děs,
prostě nevíš o sobě, je v tobě jen běs.
Ti lidé zatím tiše brečí,
bojí se, to zas bude hnusných řečí.

A že by jsi se omluvil?
Že by ti někdo domluvil?
Ale jo, hodně lidí domluvit ti touží,
ale tvoje mysl už prostě špatně slouží.

Neuvědomuješ si, že jsou na tebe milí,
tvoje touha po chlastu den ode dne sílí.
Nevnímáš co správné je,
vydáš se po cestě špatné naděje.

Je to přece tvůj život, a taky tvoje cesta,
nezapomeň ale, že nevděčníky trestá,
na světě nejsi sám, jsou tu i jiní lidi,
a jim ubližuješ, oni to všechno vidí.

Žádají tvou lásku,
ale ty na očích máš pásku,
smutek jiných nevidíš,
a těm šťastným závidíš.