Občas padají...

Občas padají…

Co vše probíhá v myšlenkách obětí,
když pospolu zavření v hromadné rakvi,
neodvratně, svému konci v ústrety letí…

Když vědí, že děje se, co by dít se nemělo,
nic nezmůže odvaha ani stavy deprese,
nějaký křik, zmítání, tělo na tělo…

Bez možnosti úniku či paprsku naděje,
ve svém nitru každý sám se svým strachem,
jen bezretý Chárón se na ně usměje…