Kraj pohody

Už v hlavě prázdno mám,
opravdu,nelžu Vám.
Písmenka a číslice se dohromady motají
a z počítače na mě frustrace číhají.
Odpočinek,vypnutí,zavřít vše na dva západy
a nechat se odvézt do kraje pohody.
I těšit se začínám
ačkoliv to ve zvyku moc nemívám.
Človíčkové mě milí,
stůl literu prázdný nechávám,
abych až vrátím se,
čistý ubrus prostřela
a o všem co prožiji se s Vámi podělila.
Do baťohu ještě foťák ukládám,
teplé ponožky přidávám,
sluníčko s sebou mám,
Hančí se jmenuje.
A kam nás ten vláček vlastně dopraví?
Za Cecilkou,do kraje pohody,
vůně bylinek a hřejivých písmenek...