Nářek

Sám sebe ztrácí,skoro každý den.
Kam mizí,rychle za sebou jen.
Tam nahoře na skále teď stojí,vodku do sebe lije,
však kdo o to stojí?

Láska Tě drží, možná jen ta.
Dodává naději, že nedotkne se dna.

Miluje ho ona tolik.
Ale neví, jak tělo její vydrží a kolik.
Že nerozumíš veršům?
Tak zamysli se.
Odstup od toho, co ničí Tě.
Kam spadneš,co budeš?
Sám snad nedopadneš.

Co má dělat?Jak to má brát?
Jak prosbu spitovat...

Víš, kolik rozumu pobereš,to víš jen Ty.Já Tě můžu milovat a doufat, že Tě to přejde, nebo Ti to dojde.Ale prosit nemůžu.Už jsem prosila dost...