Díky - ale nevracet

Poslední dobou
díky pocitu rezignované povinnosti,
uchyluji se k nepodstatným myšlenkám
a nevědomě se vyhýbám jakékoliv společnosti.
Moje potřeba nalézat
se proti mé vůli mění
na potřebu ztrácet
a jen tak životem prolézat.
A tak mám pocit,
že tohle je vážně ten konec snění,
co jsem se ho tak bál.
Tak mám aspoň možnost vzpomínat,
časem se vracet….
Ale vlastně,
ne, ne…
díky,
mohlo by se mi chtít ze sebe zvracet.