O žárlivé lilii

Čarodějnice zlá tak moc,
že každý tvor se jí vyhýbal,
byla šeredná jako noc,
žádný jí tak nohy nelíbal.

Měla dvě dcery.
První byla ona hodná,
druhá neměla rozumu dost,
a navíc nebyla skromná.

Co rozdala by se snad všem,
s krásným vlídným úsměvem,
byla milá a přívětivá,
zkrátka jaksepatří líbivá.

A ta druhá byla po matce,
škaredá s charakterem ďábla,
snažící se usmívat rozkošně,
aby si co nejvíc kluků shrábla.

Zlá jednou řekla matce,
tak krásně a tak sladce,
nedalo se odolat, nesplnit oč žádala
a matka přeci poslechla, jak dcera pískala.

Totiž, jí se líbil zahradník,
a tak prosebně škemrala,
zaslepená láskou,
aby se lilií stala.

Stalo se: změnila se v květinu.
Zahradník ji sice obdivoval,
ale přesto mohl oči nechat
na krásce, kterou tajně miloval.

Kdyby se o květinu něžně staral,
nakonec ji políbil,
stala by se z ní dívka,
kterou by si přislíbil.

Mezitím ale nestaral se o květiny,
jen bezmezně zíral na krásku,
zapomínal květiny zalévat,
myslel jen na tu tmavovlásku.

Květiny do jedné zvadly, včetně žluté lilie,
matka ji velmi litovala
a krásnou dceru proklínala,
- slíbila si, že ji jednou nelítostně zabije!

Ale ona se i se zahradníkem odstěhovala,
měla překrásnou svatbu,
na dřívější život zapomněla
- už jí byl navždy tabu.

A zlá, pomstychtivá matka? Ta nejspíš pukla vzteky,
nebo pyká za to, že nesplácela hypotéky!