Člověk

Člověk

Člověk je jak zbrklý stroj,
neustále svádí boj,
o život pro život,
jenž je pln nejistot.

Neustále ztrácí součástky,
a většinou už je nenalezne.
Hraje svou každodenní roli,
fádně, už vůbec ne moc líbezně.

Robot, jenž zná jen trápení,
potěšení kdys zahrabal do země,
štěstí chodí kupovat do lékárny,
- bere prášky, aby nemyslel temně.

Člověk je jako temný les,
vydrží neuvěřitelně mnoho,
než nevyřkne poslední hles,
a už nikdy neuvidí nikoho.

Časem, jako kmeny stromů,
i on roste, slouží a pak zase slábne,
už nedává kyslík, není k ničemu,
přežívá, dokud někdo sekyru chňapne.

Všechno v lese umírá
jeden strom je jedním z nich,
ale pravdou je, že posloužil,
jde tedy tam, kde žije smích.

Chtěná smrt není řešení.
I hnízdo ptáků, snažících se usidlovat,
žijících v jeho koruně,
je důvodem, proč se ze života radovat.