Krejčí šije na splátky v bufetu...

JÁ SE ASI ZBLÁZNÍM ...
(aneb krejčí šije na splátky v bufetu)

Koukám se na televizi,
kde praskl člověk,
komu dala příroda
nemotorný gramofon?

Koukal jsem se do zelí,
kde šňupala doga,
nelogičnost mého myšlení
je starý zajíc.

Pak se koukám na zmrzlou kvótu
velikého malého kopečka,
kde běhá kráva,
oči má vepředu a vzadu.

Žena, se kterou žiji,
nevyloví ani kapra z kapsy,
štika se vdává s pilotem
a ve vzduchu lítaj´ lelky.

Jednu lelku chytím,
toť se ví,
půjdu osolit koně,
který visí na zdi.

Rostou mi parohy,
ach, jak krásný to úkaz.
Zalévám je mokvající briketou
a kaktus šel se projít.

Dal jsem si jednu rundu,
na lodi hraje trumpeta,
vříská a piští jako pahýl,
pták Noh mě dnes navštíví,
už se těším!

Nebýt toho sysla na plexiskle,
nedělám si zásoby na léto,
koukám se na červenou zeď,
kde visí moje manželka.

Konopné lano zpívá si do tmy,
že se chce dnes asi oběsit
a já na to jen a jen koukám
a pískám si v koberci s roztoči.

Žerou mě termiti a cvrčci,
jsem asi hlady,
spočívám v myšlení bradavic,
ptají se mě, kam dojdu,
odpovím, že nemám.

Udusil mě rohlík,
který letěl ve vatě,
venku sněží a létaj´ hroši,
prskají ohňostroje na prvního máje,
asi se tu zblázním.

Vše nejlepší ke svátku,
přeje Ti dešťovka,
lampa vzdychá v kurníku
a houba šlape po silnici.

Kde to jsem?
Ve světě zmatků a blbin,
půjdu dnes ke krejčímu,
KTERÝ ŠIJE NA SPLÁTKY V BUFETU.