Coucou, že ještě žiju

Nemusel jsem ujet tisíc čtyřicet pět kilometrů, abych viděl
Zvadlé květiny na papírových katafalcích
Uříznuté hlavy prasat za rozesmátými tvářemi prodavačů s masem
Cítit zápach výjimečných sýrů v horku před bouří
Moč několika psů, z nichž průkaz průvodu měl pouze jeden
Slyšet chaos a bourat rameny zavedené nepořádky
Jen umaštěný křik a...
...tik tak, tik, tak, tik...tik...t i c h o

Pod třešní středního věku, která mi vnucuje tak cize:
„Mon petit lapin“
„Mon petit chouchou“
„Mon petit poupon“
Je mi ticho, je mi zima na nohy
Počítám dvě kočky a dva psy, kteří s nimi nejsou do barvy
Straku co víc povídá než myslí...hledám kvůli stříbru její hnízdo
...tik tak, tik...tik...to ticho

Mám nic a všechno v jednom podivném shluku barev
Červené švihadlo vše rozbíjí, snažím se zvednout obě nohy
„Mon toutou“
Zamotané čtyři packy a pecky všude okolo i mou vinou
Jenže klid těch lidských dvorků a neschopnost té změny
Mne vystřeluje do oblak jak něco, jako nic
Směřuji tedy nikam, netoužím po ničem, nepatřím k nižádnému spolku
...tik, tak...jen „coocou“ mi občas ťukne do hlavy že ještě žiju