Ztrácím tě!

Mám pocit,
že potřebujeme si to ujasnit!

Ne, skutečně mi v tomto okamžiku
Netečou slzy kvůli mé lásce k Tobě, kluku!
Ta už totiž dávno zmizela,
Kvůli ní, kdysi dávno jsem brečela!
tahle slza co padá z tváře dolů…
Roním ji proto, že normálně bavit nedokážem se už spolu!
Nevím, co si už sakra myslíš,
Ale v tomhle se FAKT mýlíš!!

Ubližuješ mi svými slovy a činy,
Tím hnusným chováním ke mně!!
Dobře víš, že TY jsi jiný!
Ale ten, co jsem ho znala asi propad se do země!!
To moje zlato nejzlatější, můj kamarád,
Ten kluk jediný, co měl mě takovouhle rád!
člověk, kterému sem věřila!
ten, komu své tajemství sem svěřila!

Nevím, cos s ním provedl
Ale vím, ON utěšit mě dovedl!
Utěšil mě, pohladil,
pár milých slůvek prohodil!
Neubližoval mi víc než ti okolo
Prostě byl to, co tady mě drželo!
Ale teď už dlouho není!!!
Byl jsi moje největší jmění!

Řekla jsem Ti, že Tě ztrácím,
Už si to ale nemyslím!
Už vím, že pravda je jiná!
To TVÁ je to vina!
Tys naše kamarádství pošlapal
Těmi hnusnými slovy, co jsi mi psal!
Vím, prostě ještě pořád nevíš co jak cítím
A proto co nejdřív skoncuju s tím mým bytím!

Je mi jasné, nevíš jak mi je,
Když vlna těch zlých slov od Tebe mě polije!
Touhle básní chci, aby Ti konečně došlo,
Že to všechno, cos pořád říkal mě STRAŠNĚ bolelo!
v sobě mám teď určitou dávku nenávisti k Tobě
za to, že zase tak spatně mi je!
nevíš, jak blbě zvládám takovéhle stavy!
nevíš plno věcí, co se mi teď staly!

a nevíš je jen kvůli tomu, jak poslední dobou reaguješ,
tomu jak mě pořád ponižuješ!
ANO! Jsem slabá a všechny ty další věci!
jsem prostě jen malá holka přeci!
A teď už jsem na všechno jen já sama,
Protože Ty jsi tak jiný, že prázdno už je mezi náma!
Už nemám Tě ráda
Skoro ani jako toho kamaráda…

Snad už si to konečně pochopil,
Že jen chci, aby ses zpátky proměnil

A konečně mě trošku pochopil!