Svět z plyše

Já si bez vás svůj život nepředstavím.
Tak proč vy mlčíte a schválně nevnímáte?
Neignorujte mne, já vše napravím.
Nebo je pozdě se omlouvat?

Byla to moje vina,
jenže už je pozdě litovat.
Tak stalo se, co se stát mělo.
Proč jsem musela chybovat?

Medvídku Teddy, pojď vzpomínat.
Bývali jsme kamarádi,
ty jsi mi pomáhal usínat,
mívali jsme se tak rádi!

Kachničko, plyšový polštářku,
proč děláš, že neslyšíš?
Bylas mi oporou,
že se trápím, nevidíš?

Nechte mne promluvit s vaším plyšovým vládcem.
A nemluvte se mnou, prosím vás, jako se zrádcem.

„Vítej, rád tě tady vidím.
Musím ti něco povědět,
moc tě asi neuklidním,
ale potřebuješ to vědět.

Každé dítě jednou vyroste,
tím ztratí důležitou vlastnost,
kterou dospělí nemají,
jen dětem způsobuje radost.

Odborníci to nazývají ,oči fantazie‘,
ty je zkrátka pomalu ztrácíš,
plyšáci nejsou tím nejdůležitějším,
a zpátky to jen těžko vrátíš.

Hlavně se nelituj,
to je to nejhorší,
nikdo to nemá rád
- život to pustoší!“

Promluvil a zase se z něho stal
můj plyšový kamarád,
kterého nepřestanu mít ráda
a jen občas jej dám prát. :)