Proud myšlenek I

Smrtka ruku mi podala,
ta se otevřela,
neznehybněla, nemlčela,
ta ruka, promluvila.

Stáhla mě dolů
na dno myšlenek.
Vražda, nože, dýky
a já!

"Neeee. To nemůže být pravda."

Smrtka se jen usmívá,
kroutí hlavou :
"nejsi tam ty, jen sleduj."

Nejsem tam, já tam nejsem?
Přitom se vidím.
A utíkám ze sna,
jsem jen naivní,
jsem tak bláhová.
A mrtvá?

A smrtka odchází se slovy :
" Nespěchej,
ještě pár dní,
polib ho,
zabij ho
a pak uvidíš."

Buď čarodějkou?